16. 5. 2015
Charakteristika "dobrého robota"
Od narození od nás má okolní svět očekávání, která se snažíme naplnit, abychom se cítili potřebnějšimi ve společnosti. Naplnění okolních očekávání, tedy i našich cílů, pokud je přijímáme, však nemusí být tak velkolepé, jak by se mohlo zdát.
Následujícími myšlenkami vytvořím tezi, nečekám její okamžité přijetí. Jedná se o reflexi posledních poznatků z poznávání charakteristických znaků a fenoménů lidské společnosti, ve jejíž poznávání samozřejmě nejsem tak daleko, jak bych si přál. Chtěl bych popsat jeden charakterový rys, kterého jsem si nedávno začal všímat a který mne zaujal. Dále upozorňuji, že článek není myšlen nijak hanlivě, nebo nechce sjednat žádné morální pohnutí, naopak se snažím poukázat na kladné stránky charakteru člověka, který přijme své jednoduché a běžné poslání a tím se dostane do harmonie s okolím a nakonec snad i sám se sebou.
V jednoduchosti je síla
V česku i v zahraničí jsem poznal lidi, kteří byli mistři svého oboru. Ať už v grafickém designu, typografii, knižní vazbě, marketingu, filozofii nebo podobně. Konverzace s nimi je vždy působivá a inspirativní, jejich vědění je imponující a všichni mají něco společného - žijí tak trochu mimo. Jejich charakter a osobnost ustoupila tím, že jsou ztělesněním svého poslání. Tím, že si zvolili poslání být nejlepší, přišli většinou o to, co bych nazval, možná mírně s nadsázkou, životem. Rozhodně to není chyba a byl bych nerad, abyste si vytvořili závěr, že člověk by měl být průměrný. Cílem této myšlenky je poukázat na to, jak dostat do svého vnitřního světa více plnosti.
Jako šťastnějšího, podle mého měřítka, které je čistě subjektivní, hodnotím člověka, který naopak vytvořil vhodný poměrový vztah mezi posláním (práce) a společenskými archetypy (rodinné vztahy, kultura, socializace). Neboli neumožnil svému poslání, aby pohltilo jeho samého. Chápejme to jako přijmutí údělu a jeho plnění bez výhrad. Dostáváme se k vysvětlení názvu článku.
Pojem “dobrý robot” není nijak hanlivý a v dnešní společnosti označuje člověka, který nalezl možnost, jak dělat dobře svou práci, uvědomuje si však její malost a relativní bezvýznamnost. Přijímá ji, neznamená to ale, že by to snižovalo jeho produktivitu. Tím, že si uvědomuje, že kolem jeho poslání se netočí svět, naopak, že on je tím jedním z miliónů, kteří světem otáčí a svojí malost i důlěžitost si zároveň uvědomuje, nemusí zasvěcovat svůj život pouze svému poslání. Díky tomu se rozšiřuje jeho pole zájmu a výdajů energie. Tak dost možná dochází k mnohem hlubším životním zkušenostem, než člověk vyčnívající.
Jde tady o určitý charakterový typ člověka, který je ale, si myslím, momentálně hodně aktuální vzhledem k životním podmínkám, které tu máme a možná je pro hodně lidí řešením. Takže tak.
