18. 5. 2016
Skupinová dynamika
Před necelým rokem nám na plenéru UTB naše mentorka prezentovala jednoduchý princip skupinové dynamiky. Šlo o fáze, kterými prochází každé uzavřené seskupení lidí v libovolném časovém úseku a mě se to moc líbilo.
Necelý rok mi to leželo v hlavě a trochu jsem si ten náčrtek upravil podle toho, jak jsem to zažíval v posledních letech nejen na několikadenních pobytech, ale i při dlouhodobějším soužití více lidí, třeba na střední, což jsou čtyři roky. Jedná se o soupis prožitků, které se pravidelně opakují všude, kde vznikají skupiny založené za nějakým účelem, ať už je to tréninkový pobyt, výlet do zahraničí, nebo studium na střední škole. Tedy v podstatě drtivá většina vztahů dnešní doby. Definuji spíše proces jednotlivce tak, jak skupinou proplouvá napříč časem. Pokud je pak tento proces, ať vědomý či nevědomý, přítomný u berné většiny, můžu to považovat za proces celé skupiny.
Nakreslil bych to teda nějak takhle:
Fáze 1: Maskování
Slangově oťukávání. Neznáte ty lidi kolem sebe, jsou noví. Tenhle chlapík nejspíš bydlí u rodičů a ještě dlouho bude. Jméno té holčiny v modrém tričku si určitě zapamatuju mezi prvníma. A navíc si stejné soudy dělají ostatní i o Vás. To není špatné, protože nový kolektiv s sebou nese možnost být téměř kýmkoliv, kým chcete být. O tom později.
Fáze 2: Konflikt
Slangově ponorka, nebo jeskyně. Zpoza některé z masek vykoukne pravá lidská tvář a formují se první neshody a konflikty. Spouštěčem bývá obvykle hloupě pronesené slovo na něčí účet, nebo vtípek, který byl přes čáru. U týdenních pobytů u mě obvykle nastává ponorka druhý až třetí den. Zvyknul jsem si na to jít se na dvě až tři hodiny projít a podívat se do přírody, nebo na zajímavá místa po okolí. Cestou přemýšlím o dosavadním průběhu procesu a rekapituluji. Po návratu z jeskyně jsem připraven na další fázi.
Fáze 3: Individuace
Členové postupně odhazují své masky. Nedávají si už tolik pozor na jazyk a jsou ochotni si ze sebe a z druhých udělat srandu. Mluví také o vážnějších věcech a nebojí se osobnějších témat. Každý jedinec hledá své místo ve skupině, které je průnikem toho, čím by chtěl být, čím je schopen být a jaká je potřeba. S novým kolektivem přicházejí nové osobní možnosti, skupina má zároveň své potřeby podle svého účelu. Mohu tedy v rámci skupiny zaujmout jakoukoli roli, na kterou mám predispozice a po které je poptávka.
Fáze 4: Spolupráce
Skupina s bernou většinou individuovaných jedinců šlape skvěle a plní úkol, pro který byla vytvořena. V praxi to vypadá tak, že se třída jednomyslně shodne na tom, kam pojede na výlet, protože empatický leader vybral vhodnou destinaci s dostatkem hospod v okolí, spolehlivý třídní pokladník vybere peníze a lidi se po chatkách rozmístí tak, aby si nevadili. Balada.
Fáze 5: Rozloučení
V úvodu jsem zmiňoval, že budu skupinovou dynamiku aplikovat jen na skupiny vytvořené za konkrétním účelem, které tedy fungují jednotlivci jako nástroj ke snazšímu splnění cíle, kterého by možná nebylo ani možné samostatně dosáhnout. Po dokončení tohoto cíle, nebo po uplynutí stanoveného času končí i platnost skupiny, která je potom opět rozdrobena na jednotlivce, jako stroj rozebraný na součástky. Uzavírací fázi by si měl člověk užít, stejnětak jako fáze ostatní. Zároveň by ji neměl podceňovat, protože je důležitá pro celkový zpětný pocit z toho všeho. Značná část uzavíracích rituálů je překvapivě dobře standardizována a je skvělé se jich držet. Dát si pivko, opít se na maturáku, nebo obejmout kámoše jsou přece vcelku příjemné věci.
–
Na závěr snad už jen pár obecných informací. Zdůrazňuji, že jde o model. Fáze mohou mít různého trvání v závislosti na softskillových schopnostech účastněných a pro přechod mezi nimi je potřeba vyvinout úsilí. Může se tedy stát, že skupina uvázne na podstatnou část svojí existence v konfliktním rozpoložení a nebo se ke kooperaci ani nedostane. Pokud je to možné, přirozeně chce člověk setrvat co nejvíce času ve fázi spolupráce a co nejméně v jeskyni a ponorce.
"Účelné" skupiny lidí, které se potkávají za nějakým cílem, a v relativně krátkém čase se zase rozcházejí, jsou pro mě čím dál tím častějším jevem, byť mi to v mnoha ohledech nesedí a jsem na rozpacích z vývoje, který jde tímhle směrem. Je každopádně bez debat, že se jedná o extrémně účinný způsob vzdělávání a naučit se takové vztahy navazovat, existovat v nich, a zase je rozpouštět je určitě schopnost k nezahození.
–
AD1: Již během psaní článku jsem začínal číst knihu V jiném rytmu od Scotta Pecka, která se celá věnuje naprosto stejné problematice. Vývoj skupiny v ní popisuje velmi podobně – kvalitativně je to samozřejmě naprosto jinde a po jejím přečtení by tenhle článek zasloužilo přepsat. Ale nechme to tak. Knihu zájemcům vřele doporučuji.
