27. 4. 2015
Význam rituálů
Maturitní ročník je zapeklitá věc. Další z rituálů, ve kterém se z dětí stávají ještě více dospělí, z některých už napořád. Všichni to cítí, všichni o tom mluví. Je to vibrující změna, která ve společnosti zůstala i přes všechnu modernizaci a tvrzení, že náš život podle všeho řídí rozum.
Mluví se o krizi společnosti. Nemáme hodnoty, rozpadá se rodina, každý kope sám za sebe a naše kultura mizí. Ale já jsem optimista. Ve svém každodenním životě totiž potkávám lidi. Někteří jsou mladší, jiní starší. To, co mají společné je, že nikdo není tak úplně hloupý. Člověk totiž reflektuje kolektiv, ve kterém se nachází a pokud je kolektiv hloupý, nemůže být jinak. Dnes jsou lidé hodně individuální (=nezajímají se o dalších 7 miliard lidí), což je vidět mimo jiné i na tom, jak často jsou osamocení. To, co chtě nechtě spojuje společnost dohromady, jsou rituály. Velikonoce, Vánoce, čarodějnice, velké svatby, důsledné pohřby, řidičák, vítání jara, náboženství, vítězství nároďáku, maturita. Síla společnosti je v jejích rituálech.
Tibetský mnich se rozmáchnul paličkou a jemně udeřil do obrovského gongu. Aniž by to změnilo jeho výraz, přívítal Slunce. Záhyby jeho roucha zašustily, když zaujal pozici lotosového květu a vzal do rukou misku s rýží. V templářském hradě vytasil muž v plné zbroji meč a pasoval tak novice, poté co ho seznámil s pravidly a úskalími, která souvisejí s přijetím do Řádu. Problém je v tom, že za plotem mají přece trávu zelenější, zahraniční ekonomiky jsou na tom lépe a asijská strava je nejzdravější. Není. Přesto donekonečna vzhlížíme k “prastarým rituálům” a na mnichy a templáře se diváme jako na něco posvátného a vzdáleného, jako kdyby Štědrovečerní večeře byla něco méně magického, než šamanský rituál.
Čím jsou nám tradice bližší, tím méně jsou pro nás zajímavé. Často vyhledáváme moudrost v orientálních spisech, protože se bojíme, nebo nechceme zeptat starších lidí. Máme zde tedy zájem o východní nauky i přes to, že křesťanská mystika - vyvinutá a praktikovaná Evropany - má v našich geologických podmínkách rozhodně přirozenější účinek (zde mám na mysli především tichou koncentraci versus meditaci - uznávám, že mnohé aspekty indické jógy nelze naší naukou nahradit).
Tibetský mnich si zapne televizi a sleduje posvátný rituál, ve kterém se muž se ženou zavazují k věrnosti do konce svých životů a na oplátku si vyměňují zlaté prsteny. “Neuvěřitelné.” vydechne.
Naše kultura a zvyky dávají snad najednou větší smysl když víme, že jsou stejně úžasné a posvátné, jako zvyky a tradice všech ostatních kultur. Plněním rituálů naší společnosti se do ní zařazujeme, zároveň zachováváme tradici a společnost tvoříme. Naše tradice jsou geniální. Učí nás pokoře, trpělivosti a lásce. Tyhle vlastnosti v sobě všichni máme a až opět objevíme naše tradice, stanou se kolektivními a promítnou se do celé společnosti. Kruh se uzavře, protože rituály lidi spojují a skončí tak individuační období o kterém jsem psal na začátku tohoto blogu. Stejnětak se tím uzavřel i kruh toho, co jsem tímhle úryvkem chtěl říct.
