11. 8. 2014
Smekám - Mezi řádky PHP
Zapisuji zážitky z letních prázdnin. Ne snad proto, že by někoho mohlo zajímat, kde jsem byl, nebo co dělám, ale pro ty, kteří hledají inspiraci a ztratili víru, že dobré věci se dějí a že člověku se splní všechno, co si přeje.
Ve druhém díle popisuji první tři týdny letních prázdnin, aneb jak jsem jezdil na kole všude možně a naučil se vnímat strukturu skrz programování.
Po návratu z Itálie jsem měl týden na strávení nějakého času doma, před odjezdem do Amsterdamu. Bylo to vše krásně naplánované. Dokonce tak, že jsem neustále přemýšlel nad tím, kdy se to pokazí. Jednoduše jsem nevěřil tomu, že by vše mohlo probíhat tak hladce, tak bez problémů a tak nádherně.
Naštěstí přišla studená sprcha v podobě nevyřízeného screningu a já jsem byl donucený strávit doma další dva neplánované týdny. Řeknu Vám, to bych nikomu nepřál, ale zasloužil jsem si to. Celé ty tři týdny jsem přemítal o tom, kde se stala chyba a jak z toho ven. Smysl jsem našel v přijmutí a začal se věnovat progressu na programátorských záležitostech. Naučil jsem se toho spoustu a dny plynuly tak rychle, že jsem nestíhal počítat ujeté kilometry na svém kole, díky kterému jsem prozkoumal další zákoutí země, o kterých jsem dříve neměl ani páru. Vzniklo spoustu věcí. Jednoduchý redakční systém pro správu webových vizitek, nová nahrávka, základní struktura Tří kápí.
Koncem sedmého měsíce zavolal manžer zaměstnavatelské agentury, zda mohu za dva dny odjet začít pracovat v Amsterdamu. Nepřekvapilo mě to ani trochu, ale přeci jen to bylo neočekávané všemi kolem. Čekalo padesát lidí, odjel jsem já. Kdybych za to nebyl ani trochu vděčný, musel bych se za sebe doopravdy stydět. Smekám podruhé.
