7. 12. 2014
Odhazování slupek
Sedím ve školní lavici a z repráků zní slova starého pána předčítajícího slova klasika. Mluví o alkoholu, zvracení, únavě, nudných východech Slunce a já si říkám, proč se vlastně občas neučíme o něčem pozitivním? Že by všechny ty new-age knížky nemluvily Pravdu a svět je doopravdy tak nudné a nebezpečné místo? Jo i ne.
Tak se zaposlouchávám a nacházím v těch básních beatníků přeci jenom trochu úsměvu. Přemýšlím nad tím obdobím, kdy jsem spával ve zkušebně na zemi, míchal kolu s vínem, hrál počítačové hry a neposlouchal nic jiného, než Vypsanou fiXu. Vlastně to bylo vcelku skvělý období, rád se do něj občas vracím a celá ta nauka o anarchismu, o tom, že život není fér a že všechno se řítí do mučivé záhuby a tak, je najednou vcelku přijatelná.
Odhazuji tedy slupku svého bývalého new-age postoje, kdy jsem tvrdil, že všechno je vlastně porostlé květinami a všichni lidé si rozumí. Ale to, že kameny mluví, za tim si stojím. A taky pořád platí, že krádeže neexistují.
Před několika měsíci jsem v hospodě dostal těžkou filozofickou lekci, když jsem se přidal k debatě zkušenějších. Mluvilo se o životě. Klasicky se probírala zkaženost současné společnosti, takže jsem se chtěl zvednout a odejít, když se ale hovor stočil k životnímu růstu, rozhodl jsem se zůstat - myslíš, že je možný aby jako člověk pořad donekonečna někam rostl? Myslíš že se v 60 ještě někam posuneš? Houby, rosteš chvíli, postavíš barák, založíš rodinu a tím končís. O tom už se dalo debatovat. Hodiny utíkaly. Po dalším pivě přišlo na řadu náboženství a tak jsem použil několik stanovisek, které jsem si vyextrahoval ze stovek stránek literatury, kterou jsem za poslední roky přečetl. “Vždyť na tom je to přeci založený. Dobro a zlo spolu musí nějak koexistovat aby mohla bejt rovnováha.” Řekl jsem tak srozumitelně, jak mi to jen jazyk dovolil. “Tak a to je právě ta největší píčovina.” - ozvalo se odnaproti a já jsem věděl, že musím odhodit další slupku, protože mají pravdu.
Existuje něco absolutního, neměnného a neomylného, co jsem léta neuznával. Doba vlivu východní kultury je pryč a tak jsem si jednou sedl v ateliéru na zem a nakreslil uhlíkem absolutní symbol, ve kterém není žádné zlo, které se doplňuje s dobrem a vzájemně se prolíná, kdepak. Je na něm jenom silný základ stoupající k něčemu plnějšímu a celistvějšímu.
Jo, taky jsem si koupil djembe a cestou busem ze Znojma, odkud jsem ho vezl jsem napsal tenhle článek. Když jsem se potom podíval na své stránky, byl jsem dojatý tím, že sem pořád chodí tolik lidí a tak ho zde zveřejňuji. Tak.
