Přehlcení

Jsem skeptický. Prolistoval jsem desítky, možná i stovky blogů a vstřebávám informace od nespočtu zdrojů a autorů. Při četbě knížek jsem přišel na to, že pro každou oblast existuje obvykle jedna, zřídka více knih, které jsou naprosto základní pro celé odvětví. Pro investování knihy od Benjamina Grahama, pro zbohatnutí Wallace D. Wattlese, psychologie C. G. Jung, šamanismus Carlos Casteneda, spiritismus Bible, mystika Karel Weinfurter. V těchhle knihách je všechno, co potřebujete vědět, abyste zvládli danou oblast, i když je to mnohdy těžko uchopitelné.

Na každou takovou knihu potom připadají desítky knih od ranějších autorů, které, jakkoli jsou kvalitní, nenabízejí vlastně nic nového. Je to svým způsobem neúcta k dobré práci autorů, nic to ale nemění na tom, že knihkupectví přetékají tituly o osobní svobodě a hledání vlastního Já, protože žijeme v době vnitřního hledání, kdy duchovno dostává nový rozměr. To je v pořádku, ale každý, kdo kdy četl Čtyři dohody se u každé další podobné knížky (a jsou jich mraky) chytá za hlavu, protože na každý odstavec knih od Dona Miguela Ruize připadá dvacet new-age výtvorů. Svým způsobem je to nutno chápat. Všechno, co vytvoříme je odrazem všeho, co jsme doposud zažili a vstřebali. Autor, nadšený z právě nastudovaného Junga a mající chuť tvořit, napíše kvalitní knihu, která je odrazem všeho co ví, ale především toho, co je osvědčené a co vymyslel již někdo před ním. Podobnou situaci vidím i u duchovních knih. V domě mé babičky jsou stovky modlitebních, náboženských děl, plné víry v Boha. Troufám si říct, že žádné z nich ničím nepřesahuje Bibli. Nic nepřináší, nerozšiřuje, písmo jenom zaplňuje řádky, které pak nutí čtenáře konzumovat tuny slov navíc.

Stejnou otázku jsem si začal pokládat v uměleckém spektru toho, co dělám. Nemá význam psát slova, která pocházejí z cizí hlavy. Následkem toho přišla drtivá skepse a přestal jsem tvořit prakticky cokoliv. Při pomyšlení na to, kolik písniček už na světě bylo nahráno, kolik knih a básní napsáno, kolik fotek vyfoceno, kolik obrazů namalováno a kolik věcí vytvořeno, nemá smysl zaplňovat svět dalším obsahem.

"Create content people love."

Tenhle reklamní slogan si ale trval na svém a donutil mě zamyslet se nad tím, jaký má smysl cokoli vytvářet. Odpovědí jsou lidé. Lidé, se kterými se setkávám a kteří všemu co dělám jednak dávají vzniknout, jednak uznají to již vzniknuté. To, že báseň nemá smysl bez toho člověka, pro kterého je psaná, mi došlo již dávno. Tvorba webových stránek je zbytečná bez klienta, kterému pomůže hotový web mluvit k jeho publiku. Fotografování aktů bez modelky je nuda.

I přes to, že většinu nahrávek, fotografií a textů nezveřejňuji a nechávám si je pro sebe, bez lidí, se kterými tyto fotky vznikly, by neměly žádnou hodnotu. Umění je odraz umělcova nitra, ale umělcovo nitro je odrazem celého světa v jeho očích. Kreativní tvorbou se proto umělec realizuje a dotváří sám sebe. Roste. Sbírá zkušenosti. To dává kreativitě její smysl. Díky tomu se pak může jedinec mnohem lépe individuovat do okolní společnosti a kontaktovat se s dalšími lidmi. Dalším aspektem je poznávání nových bytostí, ale především vytváření unikátních a navždy zapamatovatelných okamžiků, které při tvorbě s dalšími lidmi vznikají.

To jsou dva důvody, proč pokračovat ve tvoření, i když jenom v Česku každý den vychází kolem padesáti knižních titulů. Zaprvé je to osobní potřeba zlepšovat se v něčem, co mě baví, dává mi smysl. Zadruhé je to kvůli lidem, kteří z toho mají prospěch. Ať už je to potěšení z hezké básničky, nebo finanční zisk z dobrého webu. A s tím přichází právě ta zodpovědnost. Při všem tvoření se snažím mít na paměti "When you do shit, the shit will come." Věřím, že při tak obrovském množství obsahu, který na internetu vzniká každou vteřinou je důležité nekopírovat a nevytvářet zbytečný balast. Nepsat padesátou knihu o psychologii, ale raději napsat první knihu o tom, jak je důležité místo antidepresiv alespoň jednou za čas zastřihávat ovocné stromy.

Nikde jsem nečetl článek o tom, že existují určité základní, "esenciální" knihy pro každé odvětví a že jejich nastudováním si ušetříte čas, protože nebudete muset studovat nespočet těch navazujících. Zároveň s tím píši tento příspěvek s čistým svědomím, protože na takovou informaci jsem zatím nikde nenarazil.

Tvorba je důležitá. Musíme vidět smysl v něčem, co děláme, jinak bychom umřeli. Každý tvoří jinak - betonování chodníků je neméně důležité než psaní knih, nebo navrhování aut. Důležité je dělat něco. Něco dělat.

Přehlcení
felixprojekt.cz/blog.php?b=15

Tweet