27. 3. 2015
Design je vztah
Tím, že jsem se začal vehementně vyhýbat označení "grafik" a s hrdostí bych se rád nazýval "designérem", přišly i elementární otázky od lidí, se kterými se stýkám. Také jsem je logicky začal pokládat i sám sobě, abych si ujasnil, co to tedy vlastně dělám a do článku jsem se snažil napasovat alespoň pár sofistikovaných slov, trochu tajemství a špetku mystiky. Protože to lidi od toho umělce, co leží s macbookem na pláži asi prostě chtějí slyšet.
Pod (ani nad) tím slovem, myslím "design", si většina lidí nepředstaví zhola nic. Na název článku jsem nepřišel sám od sebe, ale vypůjčil jsem si ho z anglického
"Design is a Relationship".
Okřídlené teze, která je připisována jednomu z nejvýznamějších designéru všech dob, Paulu Randovi (loga NeXT, IBM, UPS). Podle něj je design vztahem mezi formou a obsahem.
- grafické prvky webové stránky a smysl obsahu webu
- obal čokolády a její obsah
- vzhled notebooku a jeho operační systém
- vztah designéra a klienta
- zároveň klienta a jeho zákazníka
Paul Rand dokonce říkal:
"Everything is design. Everything!"
Trochu to ospravedlňuje mojí náchylnost k tomu hodnotit každou scénu, kterou vidím, jako dobrý, nebo špatný design. Jídlo na talíři je buďto dobrý, nebo špatný design. Ubrusy - dobrý, nebo špatný design. Košile. Rozhovory. Příbory. Podlaha. Západ Slunce. Momentální krajina. Lavička. Designéři to zkrátka v životě nemají ani trochu jednoduché. A do toho ještě ty věčně otázky: "Co to vlastně ten design je?"
Pokud je pro Vás odpověď Paula Randa, že design je zkrátka vše kolem nás, neuspokojující, přihazuji další citát od designéra, jehož jméno je snad ještě zvučnější.
"Design není to, jak věci vypadají, ale jak fungují."
řekl kdysi Steve Jobs. Napadá mě ještě jedna myšlenka, kterou jsem nedávno četl v internetové diskuzi. Zněla nějak takhle: "Když mi někdo řekne, že jsem grafik, je to na ránu. Grafik je člověk-robot, který ovládá program a mechanicky plní zadání.
Designér vymýšlí nová řešení a zvažuje účel každého prvku v konkrétním úkolu."
Tak. Když už nic, alespoň jsem si těmi definicemi alespoň trochu zvednul náladu. Čím více pročtete takových textů a definic, tím budete zmatenější. Některé staví designéra téměř na vrchol potravního žebříčku, jiné jeho práci obestírají závojem magie, dobrodružství a tajuplnosti. Jsme holt trošku sekta, heč. Sekta, která řeší problémy svých zákazníků.
Když se nyní nebudu soustředit na nic, co jsem se o designu dozvěděl zprostředkovaně a popíšu to vlastními slovy:
Problémy designéra zahrnují rozhodnutí, zda tlačítko po najetí myší ztmavne, nebo se zesvětlí, ještě předtím je potřeba určit, zda platební transakci při procesu objednávky uskutečnit v druhém, nebo až třetím kroku a začít tím, zda je vůbec web potřeba a nestačí aplikace, nebo stránka na Facebooku. Řeší problémy zobrazování obsahu a použitelnost všech produktů, které vyrobí. Má toho hodně společného s grafikou. Musí umět přenést své nápady na papír a následně do praxe a k tomu je zapotřebí použít ruce i mozek (někdy i nohy). Pro Stráž nad Nežárkou bylo potřeba vytvořit web s poměrně širokou škálou funkcí - úřední deska, fotogalerie, návštěvní kniha, stránky, aktuality, newsletter. To všechno potřebuje své uživatelské rozhraní pro administrátora, který může vše spravovat, upravovat, přidávat, mazat. Jestli už nějaké řešení na stejný problém existuje, stejně by nebylo možné ho použít, protože zadání typu: "Potřebujeme tam ještě fotogalerie, které nebudou vidět ve fotogaleriích, ale budou přísutpné jen z odkazu." se stává noční můrou v každém redakčním systému, pokud jste ho ovšem nevytvořili na míru zákazníkovi a nevíte přesně, jak funguje. Potom je takový úkol otázkou chvilky přemýšlení. Zjistil jsem si, co je potřeba udělat a dal jsem tomu formu a reálnou podobu.
Denně potkávám X schopnějších programátorů, než jsem já sám, faktem ale je, že umět programovat není to samé, co designovat (sledujete? dostáváme se k pointě). Designuje člověk, který se zamyslí nad smyslem židle a pokud se jedná o židli do dětského pokoje, zjistí si, zda bude pro dítě vhodnější židle bez opěradla, nebo s ním. Stráví nějaký čas komunikací s dítětem a bude se snažit přijít na jeho potřeby a zda jí bude používat při sezení u počítače, nebo pouze na čtení. Podle toho zvolí materiál. Možná nakonec vyrobí houpací síť, nebo velký sedací pytel, důležité je, aby vyřešil problém rodičů dítěte: vyrobil mu "něco na sezení" - pokud tak znělo zadání práce. Sebekvalitnější truhlář zde ne vždy musí uspět.
Proto na přihlašovací obrazovce do administrace webů, které dělám, najdete k vyplnění jedno políčko formuláře - heslo. Víc pro vstup do administrace totiž nepotřebujete a je zbytečné zdržovat se s vyplňováním uživatelského jména. Proto v redakčním systému, který nasazuji na všechny weby, je obsažené to, co každý potřebuje ke správě svého webu - nic víc, nic míň. Pokud píšete blog a prodáváte fotografie, archiv souborů je Vám totiž k ničemu.
Práce s nástrojem (židle, web, počítač, varná konvice) je omezující a design se jí snaží udělat co možná nejjednodušší. A ti borci, kteří se starají o to, aby Vám mobil dobře padnul do ruky, aby objednávka pizzy přes internet trvala tři minuty a houpací síť nevytrhla kus zdi, když se do ní pověsíte, to dějalí designéři.
Tak je mějte rádi.
