7. 2. 2014
Tři dny přecpávání a jeden den strádání
Dnes bych nechtěl psát příliš abstraktně. Jak se znám, stejně to stejně časem sklouzne k lehké nesmyslnosti, ale alespoň vysvětlím titulek článku.
Na obrázku je obrázek mě, po třech dnech o vodě a špatné návratovce.
Pro lidi nezajímající se o půst bude tenhle článek až překvapivě nezajímavý. Pro ty, co mu rozumí, bude nejspíš dobrým pobavením.
Jak už jsem někde psal, experimentování s jídlem je skvělá věc, alespoň se mi to právě teď tak zdá. Právě mám za sebou třídenní půst a návratovku, kterou jsem nezvládnul a před hodinou jsem se probral ze situace, ze které jsem se málem neprobral. Během toho si stihnul uvědomit, jak je skvělé milovat, ležet a pracovat.
Svůj první třídenní půst jsem se rozhodl uskutečnit po měsíční přípravě (čtyřikrát jednodenní půst - vždy jednou za 7 dní, podle návodu na www.pust.cz) a bral ho jako svůj peak. Jednoduše vrchol, kterého chci dosáhnout a věděl jsem, že kdybych z toho couvnul, čekal by mě pěkný výprask od sebe samého, ostatně jako vždycky, když vzdám něco předem jasně daného. Poslední jídlo tedy v neděli a od té doby jenom čistá voda, až do středy. Samotný průběh nemá cenu nějak extra popisovat. Zažije ho každý, kdo se o to pokusí a ten ví, že to popsat nejde, protože, jak všichni víme, sytý hladovému nevěří. Navenek to nejspíš vypadalo tak, že jsem pracoval o něco více, byl aktivnější, ale s energií zacházel úsporněji, méně spal, více cvičil. Nic nezvyklého, až na to, že to netrvalo jeden den, jak jsem byl zvyklý, ale tři dny.
Třetí, poslední den půstu jsem v noci měl problém usnout. Šel jsem spát až zhruba ve tři ráno a vstával dříve než obvykle. Ráno, když jsem se měl vrátit ke stravě, (rajče - je pravda, že se doporučuje zpařené, já raději syrové) jsem neměl hlad, i přes to, že předešlou noc jsem zdravý pocit hladu začínal dostávat. K rajčeti jsem se tedy přemluvil a odešel na snídani, kde jsem zkusil doušek mléka.
Poprosil bych všechny půstaře, aby dále nečetli a ušetřili své smysly, tedy pokud nemají smysl pro humor a nechtějí se zasmát. Dále následovalo jídlo v podobě toastového chleba a za nějaký čas následovalo něco jako maková buchta. Dále bych vyjmenoval, že jsem měl oběd, svačinu a večeři, všechno relativně nezdravá jídla a poslední jídlo jsem měl v osm hodin, naprosto přes limit, kdy jsem věděl že jsem to přehnal.
Proč jsem to dělal? Nebylo to z nenažranosti, jednoduše jsem se chtěl co nejrychleji vrátit ke stravování, chtě nechtě, protože jsem chtěl v půstu pokračovat a moje váha byla vždy vcelku nízká. Po dojezení posledního jídla jsem se cítil unaveně, ostatně jako celý den, hned po prvním rajčeti.
Teď tu sedím a mžourám do obvyklého vesmíru. Žaludek mi pracuje normálně a mám za sebou hodinovou nejistotu, zda budu zvracet, nebo jenom nehnutě ležet a zkoumat, co že se to se mnou děje. Zvolil jsem to druhé a vše dopadlo v pořádku.
Cílem byla následující teze: Můžu doporučit kopřivový čaj, který u mě funguje skvěle na trávení. Povzbuzuje chuť k jídlu v případě, že máte problém s příjmem potravy. A návratovka? Můžete se na ní vykašlat, alespoň u kratších půstů (1, 3 dny), ale musíte počítat s tím, že se dostaví chvíle, kdy nebudete vědět, zda umřete, nebo ne. Chtěl jsem ale napsat, že i bez návratovky to jde a zas tak těžké to nebylo, alespoň ne pro mé zachovalé tělo. Pokud se chcete vyhnout nepříjemnostem, první den po skončení půstu jezte jenom zeleninu, v menších dávkách (jak je všude napsáno - na velikost pěsti) a není se čeho bát.
A porovnání: plná strava/voda? Tři dny jsem se přecpával okolními vjemy - výtvarným uměním, hudbou a kreativitou - a bylo to úžasné, naplňující. Den přechodu na stravu byl ospalý, unavený. K ničemu. Návrat k plné stravě byl den strádání.
